Zajímavosti

Historie obouvání VII: Dámy a pánové, přichází 19. století

1. 10. 2012

Devatenácté století je obdobím pánů v oblecích a dam v šatech s krinolínou a se slunečníkem v ruce. Jedná se také o období, které nyní ožívá v nezměněné podobě u milovníků tehdejší elegance i v techničtějším, sci-fi kabátku tzv. steampunku.

Módu devatenáctého století předznamenala Velká francouzská revoluce, která proběhla v roce 1789. Díky ní se do obuvi i oblečení měšťanů probojovaly některé veskrze lidové prvky. Ty však neměly dlouhého trvání a nastala ona pověstná éra uhlazenosti a elegance…

Od dřeváků a holínek k psím dečkám

Revoluce s sebou přinesla nejen radikální změnu názorů, nýbrž i módy. Upustilo se od velkolepých barokních střevíců s nákladnámi stříbrnými ozdobami a nosily se pouze střevíce, zdobené levnější batistovou stuhou. Mezi pány se prosadily vysoké holínky, určené pro všechny příležitosti – od projížďky na koni až po návštěvu plesu.

Jako domácí obuv se i mezi vyšími vrstvami rozšířily původně selské dřeváky, které s radostí přijali francouzští revolucionáři jako symbol rovnosti lidu. Celkově vzato se stírají rozdíly mezi obuví jednotlivých vrstev obyvatelstva – mizí třeba typické červené podpatky šlechticů. O společenském statusu majitele vypovídá již spíše kvalita zpracování a materiál obuvi, než její styl.

V této době se již objevují první velká jména obuvního průmyslu. Nejedná se však o návrháře, nýbrř o velké muže té doby, podle kterých se pojmenovávaly typické střihy bot. Pánové na přelomu osmnáctého a devatenáctého století tak mohli nosit třeba boty á la Suvorov, rozstřižené obloukovitě odpředu dozadu a ozdobené střpacem, nebo boty á la Wellington, černé nebo hnědé holínky se zkoseným podpatkem a mírně zvýšenou zadní částí.

V devatenáctém století se mohutně rozvíjí další trend, ke kterému se milovníci starých zlatých časů dodnes vrací: tzv. psí dečky. Tento typ obuvi se objevil již v osmnáctém století a populární byl až do 30. let století dvacátého. Psí dečky se vyráběly z plátna nebo jemných usní, připínaly se na knoflíky nebo háčky a spodní okraj býval přichycen páskem.

V druhé polovině devatenáctého století pak botníky mužů okupují tzv. brynelová perka. Jednalo se o boty, vyrobené z látky a kůže, které měly místo klasického zapínání pouze pružné gumové pásky. Nezdá se vám tato obuv dostatečně elegantní? Pánové té doby to také věděli a na slavnostnějí příležitosti se vždy obuli do lakýrek.

Oblíbené kotníčkové boty

Dámská obuv století na počátku devatenáctého odpovídá dobové odlehčené atmosféře a nenucenější módě. Ploché, nízké střevíce jsou osvobozeny od pompézních rokokových ozdob a nadále je zdobí pouze jemná stužka či výšivka. Dámské střevíčky jsou vyráběny převážně z textilních materiálů – atlasu, hedvábí nebo saténu – či jemná useň. Boty jsou v oblasti nártu hluboce vykrojené a proto je musí přidržovat stuha. Nosí se jemné, pastelové barvy, obvykle ladící s barvou garderoby.

V první polovině devatenáctého století se poprvé objevují později tak typické kotníčkové botky. Nejprve jsou přijímány opatrně. Zpočátku se tyto boty šněrovaly po vnějí straně, později se stalo populárním zapínání na knoflíčky. Kotníčkové botky jsou nejprve vyráběny z látky, mají prodouženou tupou špičku. S postupem času se zvyšuje jejich podpatek, který získává mírně projmutý, pulkový tvar. Boty jsou laděny do čím dál tmavších barev. Vznikají známé „viktoriánské“ kotníčkové botky, jak je jistě všichni známe z dobových filmů.

Cvičky, galoše i dětské botičky

Devatenácté století je typické vzrůstajícím zapojením žen do pracovního procesu i rostoucí oblibou volnočasových, sporotvních aktivit. Tomu také odpovídala nabídka nejrůznějších druhů bot pro tyto příležitosti – například členové Sokola dostávali usňové cvičky. V roce 1839 byl navíc objeven proces vulkanizace gumy a nový materiál dal vzniknout zcela novému typu obuvi: dodnes známým galoším. Na domácí nošení byly určeny mnohdy luxusní pantofle, jejichž vzhled býval často ovlivněn orientálním stylem a motivy.

Devatenácté století se může pochlubit tím, že právě v této době se začíná klást větší důraz na kvalitu dětských bot – vznikají první snahy podpořit správný vývin dětského chodidla. Dětské boty se šijí asymetricky a pokud mají nějaký podpatek, je obvykle nízký a tvořený navrstvenou usní. V Americe a Anglii se rozvíjí milý zvyk uchovávání prvních dětských bot potomků. Tyto botičky bývaly označeny jménem jejich vlastníka a někdy byly dokonce odlity v bronzu nebo pokoveny. Některé rodiny botičky svých dětí zazdívaly do stěn domu, aby jej ochránily před zlými silami.

Jak se botky v devatenáctém století vyráběly?

V devatenáctém století nastává rozmach zakázkové výroby. Boty se vyrábí na asymetrických kopytech, zvlášť pro levou i pravou nohu. Již v této době však nastává soumrak ševcovského řemesla – ruční práci mistrů ševců postupně vytlačuje moderní sériová výroba v továrnách.

Devatenácté století je synonymem elegance a stylu, zároveň se také bujaře rozvíjí nejrůznější druhy obuvi podle jejich účelu. Bohatstvím druhů bot může devatenáctému století konkurovat jen století dvacáté a naše jednadvacáté. Jaké byly trendy posledních sta let? To se dozvíte příště…

You Might Also Like...

No Comments

    Leave a Reply