17. a 18. století našeho letopočtu se nese ve znamení okázalé zdobnosti a marnivosti: v duchu baroka. O přezdobených šatech a složitých účesech dam či kudrlinkových parukách pánů se netřeba dlouze rozepisovat – tyto reálie všichni známe z dobových filmů. Podívejme se ale na součást oblečení, která byla pod nákladnými šaty takřka neviditelná: na barokní obuv.
Krajkové baroko
Všeobecně vzato je pro období baroka typické velké množství střihů a vzorů obuvi. V tomto období se na výsluní dostávají podpatky. První podrážky s vysokými podpatky, natřenými na červeno, se objevují již koncem šestnáctého a na začátku sedmnáctého století.
Nosí se hodně vykrojené střevíce, které mají zkosenou špičku a rovný podpatek. Ten býval často vyšší a pestrobarevný a umožňoval větší pohodlí během mnohahodinových dvorních ceremoniálů.
Vysoké „mušketýrské“ holínky, které se začaly objevovat již v renesanci, dosahují v období baroka svého vrcholu. Mají plátkový podpatek a jsou různě vysoké, některé dosahují až do půli stehen. Zdobí je ostruhy a také měkká manžeta trychtýřovitého tvaru, která někdy mívala i 70 centimetrů. Nejprve jsou holínky velmi měkké, postupně se šijí stále pevnější. Vysoké střevíce z počátečních období baroka ovšem postupně začíná vytlačovat tmavá usňová obuv, pro niž je typický velký, vyčnívající jazyk. Dámské střevíčky jsou pak ušity převážně z textilních materiálů – kozinky, brokátu, damašku i hedvábí.
Boty dam i pánů sahaly nanejvýš ke kotníkům a kvůli výraznému vykrojení je bylo třeba k noze upevnit ozdobnými stuhami. Nebylo by to baroko, aby se i na botách neprojevil tehdejší bombastický vkus: boty se často bohatě zdobily naaranžovanými stuhami a stříbrnými sponami. Obzvláště slavnostní páry se honosily sponou, vykládanou drahými kameny a perlami. Zvláštností nebylo ani bohaté použití krajky. Dámské boty navíc často zdobily složité síťové a vyšívané vzory.
Kromě tmavých usňových bot se také vyrábí střevíce v přírodních barvách, ty jsou ale v naprosté menšině a plní podřadnou úlohu – jsou určeny pouze k práci.
Co nosili urození pánové a dámy na doma? Obě pohlaví si oblíbila jednoduché pantofle, šité z plsti sametu. Dámy často používaly návleky.
Barokní řemeslo
V sedmnáctém století prochází ševcovské řemeslo zásadními změnami. Svršek obuvi byl tvarován na kopytech, o čemž svědčí dobře vytvarovaná špička i pata obuvi. Ševci využívali napínací stélku k tomu, aby spojili svršek boty s její podešví. Tyto dvě části boty byly posléze pevně přišity k sobě. Je zajímavé, že podešev barokní obuvi byla z úsporných i estetických důvodů vyráběna tzv. symetricky, tedy bez ohledu na rozdílné tvarování pravé a levé boty.
Roztančené rokoko
Uvolnění nálady v době rokoka s sebou pochopitelně přináší i změny ve zvycích společnosti. Zvětšují se rozdíly mezi oblečením pro různé příležitosti a to, co dříve bylo tabu, je náhle povoleno. Mužské vysoké holínky, které byly dříve určeny výhradně pro jízdu na koni, se nyní běžně objevují v ulicích měst.
Francouzský styl střevíčků na podpatcích se postupně šíří i do dalších evropských států. Ševci se nebojí experimentovat: objevují se různé typy a tvary podpatků, například podpatek, umístěný do oblasti klenby nebo naopak první jehlové podpatky.
Lidé rokoka milovali tanec, při kterém bylo nutné zvednout krinolínu a odhalit střevíčky. Dobový vkus na to hbitě zareagoval a dámské střevíce se čím dál častěji šily ze zdobných, okázalých materálů: brokátu, hedvábí, atlasu nebo sametu. Nechybělo ani bohaté zdobení perlami a krajkami.
Pánové si pak vystačili s nižšími střevícemi s hranatou sponou.
Jak vidíme, barokní lidé při své zdobnosti neošidili ani tak často opomíjenou součást garderoby, jako jsou boty. Jak se proměnily trendy v následujícím století si povíme zase příště…
No Comments