Zajímavosti

Historie obouvání V: Hubaté boty a první platformy

21. 2. 2017

Skončilo období přísné gotiky a společně s řadou velkých společenských změn nastupuje uvolněnější, světská renesance. Jaké byly tehdejší trendy pro obouvání?

Konec patnáctého století a nastupující období novověku formuje řada velkých, celospolečenských změn. Kryštof Kolumbs přistává v Americe a lidé v Evropě se odklánějí od duchovna a spasení – pozornost umělců i obyčejných lidí se obrací zpět k člověku a pozemskému životu.

Do centra zájmu se staví lidský prožitek a jeho individualita a osobnost. Trendy v módě a obouvání jako by tuto změnu také odrážely: boty se stávají rozmanitější, osobitější, objevují se nové tvary a střihy. Rozlišují se mužské a ženské boty a obuv se vyrábí podle účelu, jakému má sloužit.

Je libo chodit jen v punčochách nebo v kravských tlamách?

Během renesance však boty obecně vzato ustupují do pozadí – často je nahrazují pouhé punčochové kalhoty, vybavené obyčejnou podrážkou. Pokud lidé nosili střevíce, byly velmi nenápadné, ploché, a svým tvarem měkce obepínaly nohu. Nenajdeme zde žádné výstřelky jako v předchozím období, boty jsou vepředu zakulacené nebo jen mírně zašpičatělé. Špička bot se postupně rozšiřuje, až se botám začíná přezdívat kravská tlama nebo kachní zobák. Krásný název pro tento typ obuvi s rovnou, širokou špičkou zní také hubatá obuv.

Tyto špičky někdy dosahovaly až třiceti centimetrů a bylo nutné je vycpávat. Boty jsou i nadále velmi ploché a nízké, občas je nutné je k noze připevnit pásky, protože se samy na chodidle neudrží. Dvořané v 16. století začínají nosit ozdobné nízké střevíce z jemné usně s ozdobnými podélnými i příčnými prostřihy. Tyto prostřihy, vzniklé nejčastěji proříznutím či propálením kůže, začaly být později doplňovány průřezy geometrických tvarů. V těchto ozdobných průřezech bývala vidět látka kontrastní barvy.

Obecně vzato se dá říci, že je renesanční obuv velmi zdobná a pestrá. Byla vyráběna z jemných usní, kůží či luxusních látek, pro její dekoraci se používaly stuhy, knoflíky a ozdobné lemy. V oblibě měli veselí renesanční lidé jasné barvy: žlutou, červenou, modrou, růžovou, zelenou i černou.

Jedinou výjimku z všeobecného trendu nízkých bot – spíše mokasín či pantoflí – tvořily jezdecké holínky. Ty byly zpočátku ploché, v sedmnáctém století se ale postupně mění na zdobné vysoké holínky mušketýrského typu, vybavené velkou ohrnovací manžetou, ostruhami a podpatkem z vrstvené kůže.

Kothurny: První „platformy“ měří i půl metru

Zatím jsme se zmínili spíše o obuvi renesančních mužů. Jak na tom ale byly s botami tehdejší dámy? Až do konce šestnáctého století se jejich střevíčky nelišily od těch mužských – byly nízké, ploché a jejich měkký tvar kopíroval chodidlo. Koncem šedesátých let se ale objevují kothurny neboli chopine – vysoké přezůvky, podobné nejvíce pantoflím na extrémně vysokých podešvích. Ve Španělsku se nosily kothurny na třiceticentimetrových podešvích a v Benátkách se dámské nožky trápily dokonce na šedesáticentimetrových „platformách“! Kothurny sloužily jako jakési návleky na boty, do nichž se zasouvala noha i s běžnou obuví, a dáma na cestě městem potřebovala asistenci služky, která ji při chůzi podpírala a pomáhala jí v pohybu.

Zdá se vám taková obuv jako čiré týrání nebohých měšťanek? Ve špinavých ulicích měst bez kanalizace se ovšem jednalo o doplněk navýsost praktický. A navíc také velmi nákladný a zdobný – kothurny se potahovaly kůží, hedvábím či sametem.

Jak na tom byli naši předci?

českých zemích se trendy měnily podle toho, jakou módu vyznával královský dvůr. Obyčejná obuv se již začíná dělit na dvě skupiny: zimní a letní. Na zimu se šijí speciální bačkory z plsti, dosahující ke kotníkům, nebo boty vycpané srstí zvířat.

Co se týče technologie výroby obuvi, ta se od středověku výrazně nezměnila. Jednotlivé díly byly z materiálu vykrojeny ševcovským nožem a pak sešity pomocí šídla a rádla. K šití se používala dratev, niť se zapletenými prasečími štětinami. Svršky některých bot se již skládají z více dílů a svršek bývá napařován, aby získal příjemný tvar. Podešev se šije ze silnějšího materiálu, než svršek, a přišívá se k hotovému svršku. Boty se šijí symetricky (stejný tvar pro levou i pravou nohu), ale konečné úpravy vyšších bot už respektují asymetrii.

Naší příští zastávkou bude baroko – období okázalého přepychu a zdobnosti. Podepsal se tento trend i na obuvi tehdejších lidí? Nechte se překvapit!

You Might Also Like...

No Comments

    Leave a Reply