Zajímavosti

Historie obouvání II. díl: Faraoni a senátoři

30. 4. 2013

Ve druhém dílu našeho historického seriálu se podíváme na to, jak chodili obutí lidé ve starověké éře lidské historie. Jak vypadala a z čeho byla vyrobena obuv egyptského faraona či antického gladiátora?

Starověkem označujeme historické období rozvoje prvních civilizací – na území Egypta, Číny či Indie, dále sem řadíme i antické státy: Řecko a Řím. Starověk je ohraničen letopočty 4 000 př. n. l. a 6. Až 7. Stoletím našeho letopočtu, kdy starověk končí a začíná raný středověk.

Ve starověkých civilizacích se již ševcovské řemeslo významně rozvíjí, vznikají jemně splétané boty, vyráběné z pečlivě zpracovaných materiálů, zejména kůže. Starověcí ševci v mezopotámské oblasti již rozlišují pánskou a dámskou obuv a šijí jinak levou a pravou botu. Kromě sandálů, které našly své uplatnění zejména v teplejších oblastech, se nosí i první holínky a polobotky. Obuv je však stále ještě spíše výjimečnou záležitostí, drtivá většina obyvatel starověkých měst chodila po většinu času bosa.

Starověký Egypt

Egyptě se rozvíjí výroba kožených sandálů, které jsou perfektně přizpůsobeny tamnímu suchému, horkému podnebí a všudypřítomnému písku. Sandály se vyráběly z kůže, která se nechávala nasáknout olejem, aby byla poddajnější a nepodléhala hnilobě. Egyptské sandály mají překvapivě moderní tvar – jsou to vlastně dnešní žabky s pruhem kůže, vedoucím mezi palcem a ukazováčkem na noze, a druhým pruhem kůže, který byl vůči prvnímu kolmý a vedl přes nárt.

V Egyptě nosili sandály především muži z vyšších kruhů, samozřejmě i faraon. Pokud faraon své boty zrovna neměl na nohou, svěřil je specializovanému „zaměstnanci“– nosiči sandálů. Jakkoliv by se dnešnímu člověku tato práce zdála potupná, ve starověkém Egyptě patřil nosič sandálů mezi ctěné, vysoké hodnostáře a těšil se faraonově naprosté důvěře.

Antické Řecko

Řekové byli vždy proslulí péčí o svůj zevnějšek a úpravným, elegantním vzhledem. To se týkalo nejen jejich oblečení a šperků, nýbrž i obuvi. Doma Řekové chodili bosí, na veřejnosti nosívali nejčastěji tři druhy obuvi: karbatine, persikai a syconia. Karbatine byly přiléhavé boty z jednoho kusu kůže, který se ovinul kolem chodidla a na nártu pak svázal tkaničkami. Persikai byly jemné botky podobného vzhledu jako karbatine, byly ale vyrobeny z nejjemnější  světlé kůže a oblíbily si je především ženy.

Poslední typ bot, syconia, byly vlastně jakési sandále, zhotovené z různě překládaných kožených řemínků a často nesly název podle města, kde byly vyrobeny. Tyto boty později převzali obyvatelé Římské říše. Vojáci antického Řecka nosili kromě bot typu syconia i vysoké, šňěrovací boty. Některé typy těchto bot již byly uzavřené. Zajímavostí je, že ve Spartě bylo nošení bot považováno za změkčilost a dokonce prý zakazováno.

Antický Řím

Řím přejal celou řadu prvků své kultury od starověkého Řecka, a to se týkalo i počátečních trendů v obouvání. Římané zprvu nosili páskové sandále, podobné těm řeckým. Tyto sandále se však brzy přesunuly do soukromí domovů a ven Římané vycházeli v nákladnější obuvi – tzv. calcei, páskové boty, sahající až k lýtku. Vznešení občané nosili boty z červené kůže, ozdobené stříbrným nebo slonovinovým půlměsícem, senátoři nosili černé calcei bez ozdob. Otroci tyto boty nesměli nosit vůbec.

V antickém Římu také můžeme hledat první náznaky obuvi na vysokém podpatku – takzvané kothurny, boty na vysoké dřevěné podrážce, si obouvali antičtí herci, aby na jevišti vypadali vyšší. Římští vojáci pro změnu obouvali caligae, páskové boty, jejichž podrážky byly vyztuženy hřebíky.

Jak vidíme, starověké civilizace sázely především na páskové boty – sandály, které si svou popularitu udržely po celá tisíciletí až do současnosti. V příštím díle historie obouvání se podíváme na to, jak se vyvíjely boty v raném středověku…

No Comments

    Leave a Reply